Když se přemýšlelo, do jakých končin situovat další z našich oddílových výprav, rozhodovali jsme mezi Kuřimí a Podivínem. Nakonec vyhrál kandidát číslo dvě, třeba i proto, že strávíme minimum času cestováním (úsměvných 26 minut) a tím pádem nám zbude čas na program v, jindy k úklidu a balení určenou, neděli.
V pátek prvého března jsme se tedy na sraz u lokálky sešli v počtu patnácti dětí a devíti vedoucích. Desátým byl mozek celé akce a (auto)mobilní podpora – Frenký. Jak už je naším oddílovým zvykem, zaskládali jsme vlak batožinami, zamávali rodičům a vydali se společně směrem na klubovnu podivínských YMCA-skautů, kteří ji po internetu nabízí k pronájmu. Od chvíle, kdy nás družina Lam dovedla do cíle, jsme obdivovali praktičnost a výzdobu prostor, z nichž bychom si rádi vzali inspiraci pro letošní rekonstrukci nám svěřeného objektu v zahradním traktu restaurace Don Pedros.
Dojeli jsme už za tmy a ten den jsme stihli pouze večeři, úvod k legendě o Lichtenštejnech a plnění bodů ze skautských stezek.
V sobotu ráno nás protáhl bratr Maňas svou rozcvičkou, při níž jsme se již těšili na vánočku s marmeládou. Dostali jsme i balíčky s jídlem a instrukce k půldenní vycházce. Pod taktovkou Doktora jsme s úderem desáté vyrazili do sluncem zalitého dne. Na druhého března, vzhledem k tomu, čeho jsme se dočkali o dva týdny později, bylo opravdu náramně. Turistická trasa sice byla místy samá kaluž a bláto, ale z rozladění z obalených podrážek nás snadno vysvobodilo několik menších her. Na hranici rezervace Dolní Morava, tedy na ladenském mostu přes řeku Dyji, jsme nasvačením se ulehčili svým batohům a pokračovali lužním lesem. Za nedlouho se před námi v průseku rozklenul pohádkově vyhlížející Janův hrad. Protože stejně, jako skoro všude, se otvírá pro veřejnost až v dubnu, vyslechli jsme si o dřívějším loveckém hrádku jistě neméně zajímavý výklad od vedoucích. Po krátkém rozchodu nadešel čas na cestu zpět a s úderem druhé hodiny jsme už byli zpět. To byla samozřejmě ideální doba na pozdější buřtguláš a zaslouženou siestu. Po ní následovala venkovní běhací hra o sestavení ztraceného náhrdelníku víly. Do doby večerky jsme se pak zabavili zpěvem a kytarou.
V neděli jsme si krapet přivstali. Než se dobrovolníci zúčastnili mše svaté, v níž jsme se dokonce dozvěděli novinky v otázce církevních restitucí, měl pro nás Frenký připraven orientační běh družin, které se schází v průběhu roku. Na třech místech byly připraveny úkoly, kdy si družina směla zvolit, zda je chce plnit a získat tak minutu k dobru v celkovém součtu časů, anebo pokračovat dál. Nástrahy živě rostoucího bludiště všichni zvládli, kdežto v házení žabek bude ještě třeba trochu cviku. V tomto bonusovém kole celooddílového soupeření vyhráli Dýňáci.
Odpoledne proběhlo pouze v duchu balení a šťastného návratu domů. Přežili všichni a věřím, že si tento víkend najde své čestné místo ve skautském deníku každého z nás.